neděle 4. září 2011

Uvaření, poučení, spokojení :-))) Nike run Prague 2011

  • Lenka ve zkratce (i když... :-):
Co se mi líbilo na celé přípravě i na závodu samotném:
- nápaditá vtipná a masážní mediální kampaň, komunikace na sociálních sítích
- tréninky pro běžce s možností vyzkoušení botiček (je ještě někdo v ČR, kdo by něco podobného otevřeného a zdarma organizoval?)
- neskutečně úžasná parta úžasných běžců naší skupiny, každočtvrteční výběhy a višňový Bernard/polotmavý Birrel
- challenge a sázky před závodem
- jednoduchá registrace do závodu, výše startovného a jednorázové čipy
- nápad s tričky, startovními čísly a hlavně motty (celou sobotu jsem se nachytávala, že místo do tváří hledím běžcům na trička :-)))
- bezproblémové a hlavně týden otevřené vyzvedávání startovních setů
- základna závodu v prostoru Žlutejch, organizace úschovny, záchody (já čekala vždy jen chvíli...), doprovodné akce/koncerty k závodu
- setkání s běžci před startem, bloumání Žlutejma a akce "oranžová" kšiltovka která mi pomohla, jejich nadšení do prvního závodu
- trasa závodu centrem s výhledem na památky apod.
- potkávání přátel a běžců se kterými jsem se potkala na různých tréninkách v průběhu roku
- vtipné a pohotové moderování akce + samotný Tomáš Hanák (v jednom bulváru postli fotky ze závodu a psali jak už je tento idol žen starej...pište si co chcete, stejně se mi zastavovalo srdce...jako tenkrát když jsem ho viděla poprvé na střední v Besídce roku 199X...a srdce říkalo "oh"  (snad to nebude číst můj manžel :-))))
- ochota a fandění fanoušků kolem trati - díky moc milé paní za vodu na Výtoni pod našim mostem
- solidarita běžců po doběhu - vydýchávala jsem se s paní v koridoru po doběhu a ta mi hned dala půlku své vody kterou někde odlovila - vzápětí jsem potkala jednoho organizátora s 2 balíky vody, jednu mi bez problémů dal a já vyhlížela "své" běžce/když někdo přiběhl a prosil o vodu, tak jsem mu samozřejmě dala taky
- kamarádka která hodně běhá a přiběhla až po mě se slovy že se mě snažila držet, ale že to nešlo...
- radost běžců po doběhu, pokud se jim zadařilo :-)))


Co by se mi líbilo, kdyby bylo jinak:
- komunikace přes e-mail; osoba/místo kde by se člověk mohl osobně informovat o závodu
- Trička - super nápad, na pohled nádherně vypadající funkční trička, ale bohužel ten druh potisku zabil veškerou funkčnost. Setkala jsem se s reakcemi, že běžci by si připlatili aby trička zůstala funkční. Takhle je to spíše jednorázové tričko jehož potisk po několika vypráních odchází. A je to neskutečná škoda, jsou geniální!!!
- Start (prosím ať se příště běží večer nebo hned z kraje ráno...) - byl to happening i závod - závodilo se a časy byly mnohokrát propírané předtím v průběhu i potom. Ani já původně nechtěla závodit, ale..."to by byla škoda, to musíš, lidé se tě budou ptát na čas, běžci to chtěli taky zkusit a ta strhující atmosféra..." i já tomu propadla.  Spousta běžců se snažila urvat místo na startu vepředu - "nezkušenost"? a po 1 km nevydrželi tempo a už šli; nebo po doběhu říkali jak je předběhlo 2000 lidí což nebylo nic příjemného...do 5 km jsem pořád někoho předbíhala (ano, jestli jsem chtěla závodit já, měla jsem se postavit víc dopředu, ale kam, jak to odhadnout?). Startovní koridory - spousta lidí bez pokrývky hlavy (i já bez ní chtěla běžet a doteď nad sebou kroutím hlavou...) stáli klidně i hodinu na slunci na startu na rozpálené silnici bez vody (my stáli až do startu ve stínu a kolem sebe několik lahví vody). Přesto se do koridoru dalo dostat téměř kamkoliv přes chodník a běžci k sobě byli ohleduplní. Taky hudba a moderování nebyla, přibližně v polovině startovního pole kde jsme stáli, moc slyšet/nebylo rozumět.
- Občerstvení - obecně piju hodně málo, na 10 km většinou vůbec...nebýt takové vedro, 1 občerstvovačka by klidně stačila...ale vedro bylo šílené, kilometry jsem hltala se slovy na 5 km na Staromáku bude voda, ať už je Staromák... 5 km... proběhla jsem Staromákem se slovy...tak v Celetné, už to musí být a u Prašné brány propadla panice..."@#*!§@" já ji někde přeběhla, budu muset zastavit... u Nike Storu jsem se ptala organizátorů jestli už jsem občerstvení přeběhla a řekli mi ještě 100 m... UFFF...skoro až na 6 km... Minula jsem nával u prvního stolku a šla k některému z dalších. Měla jsem štěstí (?)... k dispozici 3 kelímky (proč byly tak obrovské?) ve kterých bylo vody dost. Polila jsem se, napila, polila a běžela jsem dál. Možná jsem se měla napít víc, už ve Vodičkový jsem si říkala že by se další voda hodila. Žhnoucí náplavka a na Výtoni už jsem to nevydržela a poprosila sedící paní pod mostem s několika lahvemi vody kolem sebe o vodu - nebyl problém... V cíli jsem dostala taky vodu...možná se štěstím...zdravotníci rozdávali vodu...ale ceny vody/občerstvení ve Žlutejch... Občerstvení byl bohužel nejslabší článek závodu, ale já si na něj nemůžu stěžovat, mě osobně ovlivnilo jenom jeho umístění o půl/km dál než jsem ho čekala. I já v tomhle ohledu chybovala a ovlivnila mě moje nezkušenost. Myslím, že jsem nikdy neběžela (natož závod) ve 2 odpoledne v rozpálených ulicích.
- Cíl - kolem 50 min. a později dobíhal největší nápor běžců... můj "vysněný"/skutečný čas v rozmezí 4 min. znamenal 600 běžců - hned v cíli jsem málem do někoho narazila, za cílem byla spousta fanoušků před zátarasy kteří očekávali své běžce a zužovali doběh - chtělo by to posílit počet dobrovolníku a odvádět doběhnuté běžce z prostoru cíle - ale to je jen můj postřeh. O občerstvení po doběhu toho už bylo taky spousta napsaného.

Celkové hodnocení? Příprava, organizace, realizace, atmosféra, spousta fotek (jen je líp vytřídit :D) a trasa závodu se mi v globálu líbili a dost z toho se mi přímo hodně líbilo. Občerstvení, kolapsy běžců - přecenění vlastních sil/strhnutí se davem a bez schopnosti reálného úsudku, podcenění počasí (všichni jsme věděli že bude vedro), velká očekávání, trhání rekordů, zdravotní stav?... (i u mě se projevila spousta z toho o čem tady píšu!!! ...co jsme koukali tak nejvíc kolabovali mladí kluci) ovlivnili celkový dojem a závěrečné šokující titulky, videa, zprávy a spousty "prý" zpráv zamrzely. Doufám, že všichni jsou už v pořádku a hlavně že to běžce neovlivní v dalším běhání a závodění, byla by to škoda!!! Rychlejší komunikace s běžci po závodě a snaha o zchlazení emocí by potěšili. Ale nejvíc ze všeho se mi nelíbilo, že jsem ještě večer musela jít pracovat a nemohla si všechno užít se svou skupinou! Pokud bude nějaké příště u kterého bych nerada chyběla, tak všichni z nás budou moudřejší...včetně mě jako závodníka! Za mě tedy rozhodně díky organizátorům za super nápad, akci i realizaci. Nejvíc ale díky vám všem za super odpoledne! Jste úžasní a jsem na vás moc pyšná :-)))!

PS: Ve skupině se plánuje "běžecký reparát" na stejné trase u kterého rozhodně nechci chybět... moc mě bavíte :-))))!!!

Štěpík: Masakr! A detailnější popis? Brutální masakr! Už ranní počasí napovídalo, že to nebude sranda, start závodu ve 14:00 už ani nenapovídal, to bylo jasný, jasný peklo. A to sme už necelou hodinu stáli/seděli poblíž startu a žhavili si zátylky. Start a první polovina byly docela v pohodě, ačkoli nechápu, proč nás nahnali na náplavku na kostky, když sme mohli běžet nahoře po silnici. Vběhnutí do města bylo trošku záchranou, občas se dal vychytat stín, jinak tam ale bylo jak v peci. První problém přišel na 6. kilometru, na tzv. "občerstvovací stanici", kterou si organizátoři představovali jako jeden stůl s pár studentíkama, který absolutně nestíhali doplňovat kelímky, takže dvouminutový fronty ve výsledku přinesly deci vody a zoufalej pohled. Proběhnutí zpátky k Mánesu, už mezi turistama, bylo adrenalinový, ale horor nastal zase až na náplavce, slunce pálilo o 106, psychická krizička, bolavá lopatka…prostě zbejvající 3 km sem si už jen nadával. Posledních 1500 metrů mě navíc začly strašně pálit nohy a kulky, že sem myslel, že poběžim nahej :D A závěr byl nejhorší peklo, strašnej psychickej souboj, kterýmu hromady polomrtvejch lidí podél trati moc nepomáhaly :/ V cíli pak ani známka vody, takže sem se musel ještě nějakejch 500 metrů prodírat do areálu lázní a rychle najít sprchu a po rozdejchání si koupit zasloužený občerstvení. Prostě distribuce vody a následně záchranářů, byla hodně, hodně špatná…a z mejch prvních závodů nemam zrovna dobrý pocity, ale to i kvůli sobě, chtěl sem čas pod hodinu :(

Roman: naše příprava byla super. Příprava závodu byla taky super, ale mám pocit, že u nike, nebo kdo to vlastně organizoval chyběl jeden odpovědnej člověk, kterej by v reakce na předpověď počasí posílil pitnou stránku věci. Je hezký, když každejch 20 m nám fandil někdo od nike a u stolů s občerstvením skoro nikdo nebyl. A v lázních obdobně. Ale jinak super, jen doufám, že po té ostudě, viz zprávavy na čt, to s dalšími závody nevzdají. pro mě je běh v horku utrpení, takže čas 1:05 vlastně považuju za úspěch i když jsem druhou polovinu skoro odchodil. Sice na to asi jen pořád nadávam, ale byla to zajímavá zkušenost, můj dosavadní absolutně největší sportovní výkon a docela to šlo, první půlka byla fakt v pohodě.

Honza: ještě jednou díky za protáhnutí vším tím před závodem... a další tažení i po něm ;-) Běhání má bavit a (redakčně zkráceno pro příliš mnoho chvál na tréninky...) Ale nemysli si, že pro Tvý modrý voči budu běhat dvakrát tolik :-) To já budu pro ty svý. Nožičky jako mávnutím kouzelného proutku přestaly bolet na minutu přesně v den závodu - ještě čtvrteční trénink byl na zapřenou a v pátek obyčejná chůze/procházka) taky varovala. Běželo se mi na pohodu (pominu-li to vedro) a taky snad díky tomu, že jsem neměl nereálný cíl (pod hodinu a pod. jako ostatní). Proto mám ze závodu dobrý pocit. Jsem máslo značky béčko, ale časem se zvednu a bude to lepší. Nemám problém, protože nepochybuju. A pak - když už to šlo jednou, tak proč ne podruhý, žejo :-)

Marek: nohy uz me moc nebolej, takova ta klasicka unava... ale dneska si chci odpocinout, budu ted par dni chodit cvičit, a od pristiho tydne zase zacnu behat... potrebuju si ted dat pauzu... report k zavodu nevim co bych napsal byl jsme zklamanej z toho občerstvení...Urcite jsem bezel rychle, ale myslim si ze kdyby nebylo takovy vedro ze bych ty dva kilometry dokodrcal... to me mrzi :///....ale neda se nic delat... tak moc jsem chtel dobrej cas...ze jsem to nezvladl...vubec jsem netaktizoval...mel jsme se normalne u toho obcerstveni zastavit...a poradne se polejt... urcite by mi to pomohlo...

Vendulka: Na počasí mohli o pár stupňů ubrat zázemí mi přišlo v poho, start taky dobrej - toho jsem se celkem bála, s tou vodou to podle mě byl dost průšvih, moc dobře to zorganizovaný neměli (ať už voda na 5. kilometru nebo voda v cíli - lidi byli žíznivý a v cíli museli čekat dlouhou frontu) to mi fakt přišlo nezvládnutý. Jinak značení po kilometrech bylo dobrý, celkově ta trať mi přišla dobrá. Jen bych pro příště posunula start na pozdější hodinu, protože to sluníčko byl fakt mazec. Nicméně nemůžu srovnávat s jinými závody, protože tenhle byl můj první. Na to v jakým stavu jsem nastoupila jsem na sebe skoro snad i hrdá že jsem to doběhla a nebyla jsem poslední . Myslim že ten závod byl super až na tu vodu..

Zdeněk: ...o závodu nevím, nemám s čím to srovnat. Mě se to líbilo. Možná jsem mohl rychleji, ale bál jsem se, když jsem viděl ty potlučený odpadlíky.(Chvilemi mi tepovka ukazovala 80, ale pobolívalo mi lýtko. Asi jsem propadl mezi chodce.)

Barunka: závod byl moc fajn, až na to vedro. Dorazila jsem do Žlutých asi 15 min před začátkem, ale stihla jsem si dát věci do úschovny a vše. Jela jsem z Budějovický 118, narvanou běžci, která ještě přijela asi o 7 min pozdě, takže v ní bylo dost dusno. Zařadila jsem se fakt až na konec, protože jsem se nechtěla tísnit někde v davu, vyrážela jsem asi 8,5 min po startu. Běželo se dobře, jen mě překvapilo, že od 1. kilometru jsem potkávala lidi, co přešli do chůze. Asi podcenili přípravu a přecenili své síly. Takže ty jsem předběhla. Neměla jsem moc přehled o svém tempu, ale snažila jsem se běžet nějakou konstantní rychlostí a myslím, že jsem ji docela udržela celý závod. Vyšehradský tunel byl překvapivě v pohodě, ač jsme se báli, že to bude nejslabší místo. Pro mě se nejslabšími místy ukázaly být Národní divadlo a Celetná, kde jsem musela zpomalit, protože to tam bylo moc úzké. O občerstvovačce jsem již psala, pouze jsem ji oběhla, nemělo to smysl tam čekat v tom davu. Zbytek cesty už byl docela v klidu, těšila jsem se do cíle na vodu. Poslední 2 kilometry tam mimo trasu bylo docela dost lidí, kteří potřebovali ošetření, to bylo docela hrozný. A ke konci se nějaký paka rozhodli, že na posledních pěti metrech si ještě vylepší čas, tak mě tam skoro zašlápli. Ale jinak se mi to moc líbilo. Cestu domů jsem na metro radši došla, protože autobus byl beznadějně plný. :o) Parádní byla především trička, jako vynalézavost některých lidí, co se týče sloganů mě opravdu pobavila. :o)


  • Táňa: Mých směšných 10 kilometrů...
Za „přípravu“, jakou jsem absolvovala před letošním závodem Nike Run Prague, bych si teď zpětně nejradši nafackovala. Ne že bych běhala málo a válela se celé léto na gauči, ale ve stylu „sportovat se musí pro radost“ bylo tempo mých běhů většinou takové, že jsem u toho stihla psát smsky i sbírat maliny. Se závodem jsem sice od začátku počítala, ale desítku jsem si – já idiot - ani jednou nezkusila – po mém prvním a jediném půlmaratonu jsem měla nos nahoru a myslela si, že nějakých trapných 10 kilometrů mě přece vůbec nerozhází..
Do registrací jsem se přihlásila až poslední den před půlnocí a na tričko si bez přemýšlení prskla nápis „Mně je to jedno“ – jak výstižné...
No a přišla sobota 3.září. V Praze bylo příjemných padesát stupňů ve stínu a závod začínal ve dvě odpoledne – další čára přes rozpočet pro někoho, kdo běhá jen ráno nebo večer – aby mu nebylo vedro :) Tenhle den byl navíc jedním z těch, kdy padají teplotní rekordy a venku se nehne ani lísteček. Od rána se mi nechtělo ani pohnout, přesto jsem v poledne statečně vyrazila do přeplněných a rozpálených Žlutých Lázní. Sraz s naší Najkovou běžeckou skupinou mi hodně pomohl! Člověk měl na chvíli pocit, že nebude na trati sám a že to bude sranda a pohodička :-)
Přesně ve 2 nás Tomáš Hanák odstartoval a všichni nadšeně vyběhli, svěží, nabuzení a nacpaní Carbosnacky a podobnými vychytávkami. S vědomím, že na deseti kilometrech není čas se flákat a rozkoukávat, jsem na to taky tak trochu šlápla – ta radost, když člověk předbíhá davy :-)!
Extáze z toho, jak lehce a výborně se mi běží, se ovšem rozplynula už někdy na 4.kilometru. Zbytek závodu mám zahalený v nějakém oparu a vlastně si ani moc nepamatuju, kudy vedla trasa. Občerstvovací stanici jsem úplně přehlídla, stejně jako ty údajné davy zkolabovaných lidí – já jsem prostě nic neviděla :) Nejhorší krize přišla, když jsem v té výhni zoufale hledala ceduli 8.kilometr a on přišel teprve sedmý – to jsem vážně myslela, že pojdu. Ještě asi 3x jsem to chtěla vzdát a proklínala se, že nemám ani vodu, ani kšiltovku, ani pořádně naběháno a ŽE JSEM SEM VŮBEC LEZLA... Jenže i když jsem se celou dobu prsila, jak je mi všechno jedno, zabalit to před cílem bylo prostě pod mou úroveň :-) Závod jsem nakonec dokončila v úžasném čase něco přes 46 minut, ale byl to vážně nejotřesnější a nejbolestivější běh v životě..
Závěrečná party mi naštěstí trochu spravila chuť, „ochladilo se“ na snesitelných 26 stupňů a Tata Bojs hráli vážně dobře.. Vyhrát ještě toho Fiata, bylo by to dokonalé :-) Škoda, že se nás nesešlo víc, Lenka by si zasloužila od každého pořádného panáka – za tréninky, díky kterým jsme to všichni doběhli :)!

Jejda to bylo emotivní :-) Teď trochu věcně – co se mi nelíbilo byla ta voda na konci.. Po 10 km jsem na to čekala jak na smilování, ale nejdřív jsem šla od cíle lán světa a nakonec jen dorazila ke korytům, ze kterých půlka netekla... Ve srovnání s tím půlmaratonem, kde byla na konci voda, ionťák, pro každýho taška s ovocem, tyčinkou a medailí, fakt výsměch.. Ctibor mi nakonec koupil mrňavou vodu za 30 Kč – ty ceny tam byly teda nehorázný..
No, taky záchodů mohlo být víc, že :)

Líbila se mi úschovna, nebo jsem možná měla jen štěstí, ale vůbec jsem nemusela stát dobu ve frontě, ani před závodem ani po něm :) Totéž při vyzvednutí startovního setu, bylo na to dost času, takže tam nebyly žádný davy.

Celkově fajn akce s příjemnýma lidma :), ale do dalších závodů už se hrnout nebudu, dokud pořádně nenatrénuju..

Katka Brandys:

Ahoj vsichni! V zivote jsem na zadny blog nic nepsala a facebooku se stale jeste uspesne vyhybam :-) Ale kdyz jsem cetla reakce spolu-bezcu, tak jsem si rekla kurnik, toz to jako spravna borka z Moravy taky neco musim napsat :-)

Uplne nejvic bych chtela podekovat nasi trenerce Lence Horke, protoze diky ni jsem neztratila motivaci se behu ucastnit. Asi vite, ze to byla moje prvni desitka na zavodech a bez Lencinych treninku bych asi mela dost problemu. Takze, DIKY MOC LENI a pokracuj s nami i nadale :-)

Ohledne behu - se svym vykonem jsem moc spokojena a trasa trati se mi take velmi libila (hlavne asi diky tomu, ze rada bezim spis rovne, a pak treba zpet, nez klickovat podivne dokola). Bezela jsem celou cestu, OK - nekdy to byl spise jogging, ale nezastavila jsem se. Horko mi bylo (dokonce vic nez na Kypru!) a diky bohu, vodu jsem mela sice malou ale vlastni a ta mi pri navratu od Manesa dost pomohla. Na obcerstvovacce byl obrovsky houf lidi a premyslela jsem, ze to prebehnu - nastesti jsem ale uvidela ruku s kelimkem a ten jsem si vzala. Napila jsem se, trochu polila a zbytek dopila. Nezrdzela jsem se vubec, ale trochu blby pocit jsem mela z toho, ze musim kelimek odhodit na zem - kos jsem nevidela. Na trati jsem mela skvelou oporu v MISE SKODOVE. Bezely jsem dlouho pobliz sebe a povidaly si. Na prvnim km jsme si dokonce svihly zkracenou bezeckou abecedu. Nekde v Lazarske jsem si rikala, ze bezim desitku poprve a naposledy (ve stylu "ja blb, co jsem sem lezla"), ale dnes uz jsem to prehodnotila a chci bezet nekdy znova. Krize byla trochu na Prikopech - tam mi bylo moc horko a resila jsem to behem schvalne na okraji davu, blizko okrasnych stromku abych vychytala aspon trochu stinu. Pak byla trochu krize na trase Vodickova - Myslikova a to jsem resila tim opakovanim, ze to dam az do cile (viz nize) a pak nekde kolem Vysehradskeho tunelu a to jsem resila pitim vody.

Kvuli uprave dychani a zvyseni motivace jsem si take nekolikrat v prubehu zavodu nahlas rekla, ze to dam az do cile (je pravda, ze pri tom se nekolik bezicich nebo chodicich kolem, na me podivalo jako na blazna). Take si myslim, ze ohledne vedra mi dost pomohl muj nekolikalety pobyt na Kypru, kde jsou takova vedra standart. Vim, ze dobry trenink je nutnost a chci pokracovat. Prvni desitka byla v duchu "moc se neunavit a rozlozit sily, abych dobehla do konce". Dalsi desitky budou, doufam, o vylepseni casu a vetsi jistote, na co mam a na co me :-)

Za dobrou motivaci a podporu dekuji uplne VSEM Z NASEHO TYMU a mozna uplne nejvic BLANCE, diky ktere jsem se ke skupine vlastne pridala. Takze hlasim - GIA SOU RE KOUMBARE :-)

Blanka
Hurááá, dnes je sobota a brzy se dočkám závodu, na který jsem poslední 3 měsíce trénovala. Možná víc jak na závod, těším se, že opět uvidím lidičky, kteří mi přirostli k srdci, se kterými jsem trénovala, trávila volný čas na trati Výtoň-Braník-Modřany. Měl by to být konec, ale i začátek. Počasí nám přálo, sluníčko chtělo dohnat, co zaspalo v létě. Běžím, potkávám ,,parťáky,, předbíhám, mám žízeň ( jako správný běžec běžím s malou lahví vody, která mi zachaňuje život ), tlačím se u občerstvovací stanice, abych získala kelímek vody, usrknu, poliju se a běžím dál. Čím dál více bojuji sama se sebou, běžci mě předbíhají a já nevím, jsou to ti, co jsem je předběhla nebo kde se berou nebo tak zpomaluji... Nemůžu se dočkat cíle, chce se mi brečet, když vidím běžce, co neodhadli své síly, co jim sluníčko dalo zabrat, raději zpomaluji, musím přeci doběhnout. Překvapení, cííííl, Leni číhá s vodou, aby pochytala všechny členy týmu. Jsme všichni, unavení, přehřátí, ale jsme všichni spolu. Pijeme a povídáme o závodu. Atmosféra byla báječná, já jsem si závod užila. Jsem ráda, že jsem členy týmu Utíkej, běž - společné výběhy cestou necestou poznala. Děkuji Vám, jste fajn!

Žádné komentáře:

Okomentovat