Cestou necestou, Modřanskou stezkou by Lucka

Zhruba před měsícem bych si ani ve snu nepomyslela, že budu závodit ve sportovní aktivitě, která mi byla nikdy moc nepřirostla k srdci-běhu. Trénovat jsem začala a na závod jsem se přihlásila, abych zlepšila fyzickou kondici ve sportu, k němuž jsem letos přičichla. Běh je prostě důležitý a je potřeba se s tím smířit, abych co nejlépe zvýšila vytrvalost. Když jsem letos trénovala v zahraničí muay thai, běh jako důležitou součást tréninku jsem vyloženě nesnášela. V těch klimatických podmínkách mě to dost vyčerpávalo a taky nebavilo, i děti běhali rychleji než já. Po každé jsem se musela překonávat a jen přísnost trenérů mě dopomohla k tomu, abych ráno brzo vstala a šla běhat. Zpátky v ČR jsem objevila úžasnou partu mladých energických lidí, díky kterým se mi samotné běhání začalo moc líbit.

Každý čtvrtek v podvečer na Výtoni začíná running session končíci až v Modřanech na nádraží s blaženým pocitem a višňovým Bernardem v ruce. Ano, i tak malá motivace nám stačí k tomu, že běžíme do cíle jak by nás tam čekala velkolepá odměna. Máme radost z běhu, společně si to užíváme a těšíme se na každé setkání. Protože ta celá velká akce, není jen o běhu, ale především o lidech, kteří tvoří super kolektiv. Já osobně si myslím, že moje zlepšení je markantní a to nejen v průměrném čase, ale hlavně ve vytrvalosti a navíc pohřbila jsem nechuť k běhu! Vzájemná motivace lidí ve skupině mi hodně pomáhá. Těším se až na dalším závodu překonám sama sebe, když každý metr, každý krok bolí, ale člověk to nikdy nevzdá, i když by to s největší radostí udělal, i když v duchu proklíná ten terén a ty kopce, při kterých někdy nemůže polapit dech. Ale když doběhne do cíle, tak je to ten nejlepší pocit na světě. “Už to mám konečně za sebou”. Nejvíc má člověk radost, když zjistí, že se zase o něco zlepšil. Výtoňské běhy jsou taky doprovázené bláznivou běžeckou abecedou, kde si vždycky trochu odpočineme, protáhneme svaly, uděláme pár veselých pohybů a pokračujeme dál až k Hamru Braník. Naší naustále se měnící běžeckou skupinu(občas se někdo připojí nebo odpojí) významně ovlivňuje a pozitivně motivuje naše skvělá trenérka, bez které by běh nebyl tak zábavný a plnohodnotný. Od Hamru je to už jenom kousek, něco přes 3 km po Modřanské stezce do cíle-hospody u modřanského biografu, kde si všichni dáme vytouženou odměnu. I lidi, co předtím pivu neholdovali, se rádi osvěží. V biografu jsme zatím na představení nebyli, ale i to se možná časem zavede :-). Takže dohromady uběhneme zhruba 8 km. Jsou ale i jedinci, kteří mají po tom pivu tolik energie, že dále pokračují v běhu až na jižní město. To jsou ale speciální jednotky, které mají vysoké ambice a jsou nám ostatním velkým vzorem a příkladem, že je pořád něco zlepšovat. Na závěr bych už jenom všem chtěla popřát zdravá kolena, šlachy a svaly, hodně odhodlání a vůle do příštích běhů. Budu doufat, že naše skupinka bude i nadále držet pohromadě díky tomu, co máme všichni tak rádi-pohyb.

A přidávám jedno foto ze čtvrtečního tréninku s malou oslavou :-))).