BUĎTE OHLEDUPLNÍ k sobě i k ostatním
NENIČTE NIC co roste ani vybavení
Je sobota ráno a to přesně 6:00 a já vstávám na svůj další letošní závod. Má být dlouhý 14,1 km.
Venku je tma, dělám test na zahrádce - sakra, do nosu mě štípe zima a prší :-(
Ani trochu se mi nechce ještě vylézt z vyhřáté postele a tak posouvám budíček o 10 minut, přepočítávám minuty, které potřebuji na vychystání :-) Holt snídani si sním v autě cestou no...
Vyzvedávám Leninku u autobusové zastávky, Honzu v Ospalý díře a frčíme směr Brno.
Ve znamení ,,nevhodných,, podmínek pokračuje i cesta směrem do Brna.
Prší, prší a je čím dál tím větší zima. Teplota spadla z 8,5 stupně na 4 a kapky deště jsou větší a větší.No nic, je čas na přestávku a kde jinde jak u strýčka Donalda, že :-) Je přeci nutné doplnit
energii před takovým závodem :-) Já si dávám čaj na zahřátí a ovocnou taštičku, odolávám hambáči.
A co měla Lenka a Honza? To vám neřeknu :-) Příště prostě musíte jet taky, aby jste věděli všechny detaily.
Jupí jupí, jsme v Brně, parkujeme zadarmo mezi paneláky :-) a už běžíme na start, vyzvedáváme si u hodného Lenky kámoše startovní sety a jdeme do ,,centrály,, Převléknutí, nabalení, s čepicí míříme do naší startovní kóje č. 6, která je tak daleko od startu. Sakra, proč? Leninka je nabalená od hlavy až k patě, mě je zima a tak využívám Honzovu mikinu, která mi tak nějak už zůstane celý závod :-) PRÁÁÁSK a je odstartováno, ale my stále stojíme na místě, čekáme, až se dav rozběhne... Po pár minutách běžíme opravdu komunikačním tempem a Lenka se trhá, poběží rychleji. Já a Honza běžíme spolu, užíváme si počasí, které se nakonec vyčasilo - svítí sluníčko, neprší, prostě paráda. Kilometry utíkají jeden za druhým, ani jsem se nestačila divit a byli jsem na první občerstvovací stanici, využili jsme příležitost a napili jsme se a dokonce jsme se nepobryndali. Taktizujeme a dáváme si před druhou stanicí gel, aby nám nedošla energie :-) A je to tady, mezičas 1:05 na 10 km, což je super. Běžíme z kopce do kopce, měli jsme 2 občerstvovací stanice, jedna byla dokonce i s občerstvením- banány, děláme pauzu na zavázání bot... Honzo, promiň, já už musím běžet...... Taktika pomalejšího startu mi padla jak pr... na hrnec a mám tolik síly, že by byla škoda jí nevyužít. Makám, makám, běžím a i když se netvářím zrovna nejlépe, běží se mi krásně a tak předbíhám celé zbylé 4 kilometry, v cílové rovince zasprintuji a to už mě chytá Lenka, která má už medajli na krku. Honza je u nás už taky ...
Tak zase šup do převlékárny a pak šup do fronty na špagety. A protože jsme uběhli spouuustu kilometrů neodoláme domácímu jablečnému štrůdlíku se svařákem.
Bohužel auto jsme zase nevyhráli, ale vím, že jednou to prostě vyjde. Byl to parádní den a parádní závod!
Žádné komentáře:
Okomentovat