Když jsem s nadšením prohlásil, lehkovážně, že napíšu o sobotním výběhu 20+ (24. 9. 2011), neuvědomil jsem si jak to pro mne bude těžké. Abych to vysvětlil, moje mamka pochází z Modřan a tak jsem mnoho času o prázdninách a víkendech trávil právě tam. To, čím bylo pro Boženu Němcovou Ratibořické údolí, tím jsou pro mě Modřany a Točná. Váže se mi k tomu mnoho vzpomínek, jak jsme chodili do lesa na houby...až po epizodu, kdy jsme v zimě rozlámali sáňky... atd. A tak mi, jako nejstaršímu z naší skupinky dovolte, abych vám popřál, abyste si podobný poklad šťastných vzpomínek uchovali i vy pro chvíle, kdy je třeba budete potřebovat.
Sešli jsme se na Roztylech u metra, už bylo chladno, mlha. Byli jsme oslabeni neúčastí Lenky, hlavní organizátorky výběhu. Romanovi se ale podařilo si do telefonu stáhnout plánek cesty, kterou Lenka podnikla v létě. S ovázaným kolenem přiběhl Ctibor, účastník letního výběhu - sláva. Kačka, se kterou máme podobné tempo (zatím). Lucka s kolem, cestou se o něj dělila s Ctiborem.
Vyrazili jsme do kopce a já věděl, že pokud se zastavím, budu se rozbíhat jen stěží. Naštěstí vysvitlo slunko a začalo být teplo. Po cestě se přidávali sportovně založení psi. Kvůli majitelů však hned zase odpadali. Na slunné mýtině jsme se rozcvičili. Pozdravili známé běžce...(Pavla?) A pokračujeme. Obdivujeme krásné vily, jahodová pole, přírodu, odhadujeme kam patří vykukující paneláky. Romanův mobil dokazuje svou odolnost při pádu a Roman nás opět skvěle naviguje. Malé zastavení a focení Lucie využije ke krátké projížďce na koni. Letiště Točná a modely letadel. Kopec Šance s výhledy na Zbraslav, na Prahu, na Břežany, na Závist ze s Slunešní stráně.
A konečně autobusová zastávka Nad Závistí. Autobus jel za pár minut a tak jsme se s Kačkou nechali odvézt do Modřan k nádraží. Restaurace u kina měla zavřeno. Rozcvičili jsme se a u Alberta nakoupili banány, sušenky a Magnézii. Kačka spěchala na autobus dál. Já jsem se posadil na nábřeží a sušil propocené tričko. Za chvíli přiběhli ostatní, Ctibor a Lucka se hned vrhli na cvičební nářadí. Po chvíli pokračovali dál. Já už jen čekal na přívoz a tak jsme se rozloučili. I mi méně odvážní jsme uběhli oněch 20km, netroufám si napsat kolik uběhli ostatní...Užili jsme krásný den a jistě se těšíme na opakování a doufáme i s Lenkou a dalšími.
Žádné komentáře:
Okomentovat