Čtvrteční poběháníčko :-)

V počtu 9+3 přátelé ze "spřátelené běžecké buňky" jsme vyrazili vstříc večerní Praze na tradiční trase Výtoň - Modřanský Biograf. Překvapivě bylo poměrně teplo a světelný smog nám osvětloval tmavé úseky cesty a když ne smog, naše čelovky rozhodně! S viditelností tedy nebyl problém a cesta ubíhala parádně. Zlepšujete se úžasně :-)!!!

Zastávka v Modřanském biografu měla výborné výsledky (Bernarda):
- domluvili jsme vánoční večírek - 22.12.2011 (zapište si!) - krátký výběh Výtoň - Braník (sprcha) + přesun...
- zatím není vybráno kam se přesuneme, což by vzhledem k termínu a našemu počtu bylo dobré domyslet a zamluvit dopředu - popřemýšlejte tedy prosím :-)
- ohledně dárků uděláme tajné losování (každý si vylosuje jednoho z nás a tomu připraví/vyrobí/koupí něco drobného :-)
- uděláme také Tombolu, jestli budete chtít přihodit něco do Tomboly, bude to vítáno :-)
- Sportband pro holky - budeme losovat na vánočním večírku (Barča, Kačenka, Lucka)
- plány a závody do konce roku: nic moc jsme nevymysleli mimo nápadu udělat společný delší výlet (zřejmě v prosinci některou sobotu o délce 24 km (zvažte tipy na trasu a termíny :-) - co takhle hned z kraje - 3. prosince?)
- plány a závody na příští rok -  zazněla místa (Vídeň, Salzburk, Kypr, Drážďany, Praha, Berlín, Amsterdam, Olomouc, Prygl....) - během příštího týdne dám dohromady termíny a startovní podmínky
- zamyslete se nad Ctiborovým návrhem založení občanského sdružení (zvažte výhody i nevýhody)

Tajné losování, finalizace místa vánočního večírku, termínu delšího poběháníčka, založení občanského sdružení - 1. prosince po tréninku v Biografu :-).

Běhu zdar :-)))

VRC jsou Běžci dobré vůle

Běžci z VRCu se zapojili do projektu Běžci dobré vůle. Za každý svůj naběhaný tréninkový či závodní kilometr jednotlivci přispívají 1 Kč Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové. Chcete se také zapojit a stát se Běžcem dobré vůle? Připojte se například do celoroční challenge na http://www.dailymile.com/challenges/4152

Těší nás, že naše kilometry pomáhají :-)! Tak dnes večer - nelenit a přijít na trénink :-)))

Podzimní kros Prokopákem by Blanka

Podzimní kros Prokopákem - aneb příště si Zdendo sebou vezmeme buzolu  Když slyším slovo tým, tak se mi vybaví hned několi věcí - jedna z prvních je, že to je více jak 1 osoba a proto když jsem viděla na fejsbuku informaci od Zdeňka, že poběží Podzimní kros Prokopákem, rozhodla jsem se, že ho v tom nenechám samotného. Navíc jsem nemohla z důvodu nemoci běžet závod v Drážďanech, což mě moc mrzelo, takže jsem si tak trochu chtěla zpravit chuť. Strašně jsem podcenila přípravu - šla jsem spát v jednu hodinu ráno, doma došly zásoby snídaní a tak ráno vyrážející se suchou hoskou v ruce, avšak o to víc těšící jsem na cestě do Prokopského údolí. Sluníčko svítí, venku je 8 stupňů a to je paráda. Zaplatila jsem startovné ve výši 30 kč a dostala jsem statrovní číslo 43. Zdeněk profesionálně doběhl ke startu asi 10 minut předem, čímž si vysloužil číslo 87. Trať byla super, bahno, bláto, listí, kameny a kopce - co víc si přát  Zdeněk běží báječně, stále ho mám před sebou a né a né ho dohnat  ani hudba mi nepomáhá, mám v hlavě spoustu myšlenek, naštěstí ani jedna se netýká oblíbeného běhacího tématu - proč tu vlastně jsem  Přeci běžím, takže budu bojovat až do konce! Ááááá je tu moment, kdy předbíhám Zdeňka, protože dle mého Nike+ náramku se už blížíme k cíli a já chci zabojovat o každou sekundu  Běžím za paní v červeném tílku, za mnou Zdeněk a ještě celkem 2 nešťastníci. A jsem opět u slova tým, prostě týmově jsme zabloudili a běžíme opět z kopce, který jsme přeci už jednou seběhli a to je divný, ale přesvědčit o nesmyslném seběhnutí se musíme až dole u mostíku. Tak šup šup a zase nahoru, najít správnou cestu, máme přeci v cíli baťohy  Jako tým i dobíháme, já si neodpustím svůj sprintík a s jazykem na rameni jsem šťastná jak blecha, že jsme se neztratili úplně. Trať jsme si prodloužili o 2 km, ale úsměv na tváři nám zůstal, jen příště, příště si Zdendo vezmeme buzolu...

Čtvrteční poběháníčko :-)

V počtu 11 runnerů jsme se potkali na Výtoni, vyblejskli světlušky a vyrazili na naši pravidelnou čtvrteční pouť. Povídali jsme o Drážďanech, Zdeňkovým víkendovým pulčáku (skvěle Zdeňku!!!), práci, dnešních prázdninách (jak u koho) a tak vůbec.

Na příští týden jsem naplánovala malou po-běžeckou schůzku v biografu s tím, ať si každý promyslí termín, místo, způsob realizace vánočního večírku (z termínů jsem zatím vybrala: 15.12 (čtvrtek po běhu), 19.12 (pondělí bez běhu), 21.12 (středa bez/s během), 22.12. (čtvrtek s/bez běhu). Varianty s/bez běhu je možné nakombinovat, můžeme zvolit jinou lokalitu apod. Rozmyslete také s/bez dárků (s dárky - varianty - každý koupí jeden dárek a pak si je budeme losovat/každý si vylosuje jednoho běžce a pro toho vybere nějaký vlastní dáreček přičemž třeba stanovíme limit 50-100 Kč...jiné varianty). Promyslíme také závody do konce roku, jestli už máte nějaké tipy, mrkneme se na závody na příští rok (vše se bude samozřejmě doplňovat, jde pouze o orientační tipy co by se vám líbilo a jaké máte první běžecké cíle na příští rok - samozřejmě v průběhu roku či kdykoliv se vše může měnit)! Jestli třeba po posledním běhu v měsíci neudělat "narozeninovou" hospůdku a vybrat pro oslavence z daného měsíce nějaký malý dáreček... Domluvíme jakou variantu zvolit pro dárek Sportbandu a trička (zájemci: Kačenka, Barunka, Lucka... - losování, soutěž...). A také se pobavíme o návrhu Ctibora, jestli dát našemu běhání nějakou oficiální strukturu :-). Zamyslete, promyslete, běhejte, odpočívejte a těším se na vás příští týden :-). 

VRC - PRC - HOWGH

VRC válí v Drážďanech

Drážďany... Drážďany... Drážďany...postupně budou přibývat příspěvky snad od všech účastníků :-)))

Drážďany...by Kačenka

Z mého osobního pohledu se závod v Drážďanech vydařil. Běželo se mi skvěle celou cestu a výsledný čas mám 00:58:29 (real time) a 1:02:09 (čas na bráně). Trvalo mi skoro 4 minuty se dostat ze startu k startovní bráně. Běžela jsem sama, kde byli ostatní jsem nevěděla - nějak jsme se ztratili při řazení na startu. Honza mě pak dohnal u občerstvovačky, ale pak už jsem ho neviděla. Dobré je, že jsem nebyla ani moc zadýchaná a cítila jsem, že můžu běžet i na víc. Ale protože jsem to nechtěla nějak bláznivě přetavit a pak třeba nedoběhnout, tak jsem běžela na to, aby se mi dobře dýchalo a já se dobře cítila a věděla, že to do cíle v pohodě dám. Ani na hodinky jsem se nepodívala za celou dobu běhu!

Toto byl úplně jiný pocit než na Nike Run nebo PIM. Obava, jestli těch 10km zaběhnu nebo ne, v Drážďanech nebyla a já ji vlastně ani nechtěla, natož aby mi chyběla! :-) V mysli jsem se povzbuzovala a říkala si, jak je život běžce krásný. Krásně jsem si užila i atmosféru běhu. Také jsem okukovala běžce okolo a nápisy na jejich tričkách, místa, kterými jsme probíhali a barvy přírody kolem, okolostojící lidi, bubeníky a německou dechovku podél trati.

Jsem se svým výkonem moc spokojená. Oproti Nike Run mám zlepšení o 10 minut a ve srovnání s PIMem je to přesně dvojnásobek času na 5km. A také začínám zimní sezónu s motivací v běhu pokračovat a na jaře zkusit půlmaraton :-) Setkání s Golden PIM Queen Věrkou také dobře motivuje :-) Už se v hlavě začínají rojit dokonce nějaké předběžné běžecké plány (Praha, Vídeň, Salzburg, Kypr). A jako lahůdku na závěr mám i spoustu pěkných fotek, o které se s vámi podělím.

Drážďany...by Honza (čtení na pokračování)

<SLIBNY_ZACATEK>
Víte která noc před závodem je ta nejdůležitější? Kdoví proč, není to ta bezprostředně předcházející, ale až ta druhá. Takže pokud běžíte v neděli, je kruciální vyspat se do růžova už v noci na sobotu. Tu sobotu, kterou jsem vstal levou nohou. Tu sobotu, kdy jsem měl v hlavě střepy, rýmičku, bolavej krčíček. Tu sobotu, kdy to poslední, co jsem si dovedl představit bylo víření po drážďanských prospektech. Nakonec bylo ale všechno jinak...
</SLIBNY_ZACATEK>

Je už celkem jedno, proč jsem v pátek šel spát až v sobotu a také není důležité, že jsem si ráno ještě přivstal. Neptejte se mě proč - jsem prostě ranní ptáče, je to takové moje prokletí...
Zkrátka sobotní ráno sucks a když nemám do čeho dloubnout, beru do ruky nové číslo Běhej. Jsou tam krásní lidé, krásné hadry a krásné počasí. A propos počasí... k tomu se ještě vrátím. Prostě vše kolem je krásné, kromě mne, pochopitelně. Ty páteční večery by se měly proplácet. Ehm... Poklimbávám nad tabulkami závodů, přehlídkou nedostupných kecek a těly sporťaček, vůči kterým jsem v tomto stavu skutečně imunní.

Znáte ten pocit, kdy se ve zdánlivém poklidu nehne ani lísteček a světlo i čas tečou pomalu jako med, ale vy VÍTE, že se právě něco stalo? Něco klíčového, zásadního, něco, co má změnit běh věcí příštích... Hlava mi vybouchla ve chvíli, kdy jsem si přečetl, která noc před závodem je ta nejdůležitější! Abyste tomu rozuměli - drážďanská desítka ve mně udržuje těžko popsatelnou tenzi. Nevím proč, vyzkoušené to mám mnohokrát, jen na mě něco v týdnu lezlo a nebyl jsem úplně fit. Asi jsem se bál, že si to neužiju. Počasí se netvářilo, mhla, že by se dala krájet, jedinou útěchou bylo, že u severních sousedů byla předpověď tuzexová, čili luxusní. Ale věřte rosničkářům.
S povzdechem jsem odhodil Běhej a usilovně přemýšlel, kdy to dospím, když na neděli je plánován sraz na 6:30 v Praze a musím se tam nějak dostat. Není problém, přivstaneme si, však to už umíme... V průběhu soboty jsem pobalil uzlíček na cestu, zkontroloval baterky v budících a vymazal paměť ve sporttesteru. Nic se nesmí nechat náhodě. Dobrou noc.
Neděle 5 hodin ráno, samozřejmě tma jako... v noci. Rozespale vařím ovesnou kaši, trošku na teď, něco do auta, snídaně šampionů. Blahořečím Blanku, která ač sama nemocná (z Vokolo Príglu si přivezla zápal plic) trvala na tom, že nás do Drážďan aspoň odveze, když už nepoběží. Díky, Blani! Beru sbalené uzlíčky a na minutu přesně vrzla vrátka a já nasedám do vozítka a startuji směr Opatov. Shit! Zamrzlo. Ale řádně! Auto je úplně ve skle! Po dvaceti minutách zběsilé kámasutry s předním sklem a bočními zrcátky se mi daří vykouzlit v ledové krustě tankistické průzory a pomalu jedu. Nic není ztraceno, utěšuji se, na dálnici je to kousek... Na dálnici je hovno vidět. Mlha jako kdyby Rákosníček dostal dotace a neměl odbyt. Hmmm. Zkrátím to, namísto 20timinutové rezervy jsem dorazil naprosto přesně, přivítal se s Blankou a Ctiborem (naše posádka pro cestu tam) a ostatními (Pavel, Lucka, Marcel a ...) a rozhodl se, že zkusím dospat. Musím. Potřebuji to. Čeká mě výkon a já podcenil přípravu! To se může vymstít.
pokračování příště...


Drážďany by  Lenka
report na brisindel blogu :-)

Čtvrteční poběháníčko

Čtvrteční poběháníčko se neslo v duchu před Drážďanských příprav. Než jsme vše domluvili, předali si veškeré info, zase jsme vybíhali potmě :-). A navíc s návštěvou Evžena se Sárou a podívat se za námi přišla také Veronika. Více info později :-)

Vokolo Priglu 2011 by Blanka

UDRŽUJ POŘÁDEK odpadky patří do koše
BUĎTE OHLEDUPLNÍ k sobě i k ostatním
NENIČTE NIC co roste ani vybavení

Je sobota ráno a to přesně 6:00 a já vstávám na svůj další letošní závod. Má být dlouhý 14,1 km.
Venku je tma, dělám test na zahrádce - sakra, do nosu mě štípe zima a prší :-(
Ani trochu se mi nechce ještě vylézt z vyhřáté postele a tak posouvám budíček o 10 minut, přepočítávám minuty, které potřebuji na vychystání :-) Holt snídani si sním v autě cestou no...
Vyzvedávám Leninku u autobusové zastávky, Honzu v Ospalý díře a frčíme směr Brno.
Ve znamení ,,nevhodných,, podmínek pokračuje i cesta směrem do Brna.

Prší, prší a je čím dál tím větší zima. Teplota spadla z 8,5 stupně na 4 a kapky deště jsou větší a větší.
No nic, je čas na přestávku a kde jinde jak u strýčka Donalda, že :-) Je přeci nutné doplnit
energii před takovým závodem :-) Já si dávám čaj na zahřátí a ovocnou taštičku, odolávám hambáči.
A co měla Lenka a Honza? To vám neřeknu :-) Příště prostě musíte jet taky, aby jste věděli všechny detaily.
Jupí jupí, jsme v Brně, parkujeme zadarmo mezi paneláky :-) a už běžíme na start, vyzvedáváme si u hodného Lenky kámoše startovní sety a jdeme do ,,centrály,, Převléknutí, nabalení, s čepicí míříme do naší startovní kóje č. 6, která je tak daleko od startu. Sakra, proč? Leninka je nabalená od hlavy až k patě, mě je zima a tak využívám Honzovu mikinu, která mi tak nějak už zůstane celý závod :-) PRÁÁÁSK a je odstartováno, ale my stále stojíme na místě, čekáme, až se dav rozběhne... Po pár minutách běžíme opravdu komunikačním tempem a Lenka se trhá, poběží rychleji. Já a Honza běžíme spolu, užíváme si počasí, které se nakonec vyčasilo - svítí sluníčko, neprší, prostě paráda. Kilometry utíkají jeden za druhým, ani jsem se nestačila divit a byli jsem na první občerstvovací stanici, využili jsme příležitost a napili jsme se a dokonce jsme se nepobryndali. Taktizujeme a dáváme si před druhou stanicí gel, aby nám nedošla energie :-) A je to tady, mezičas 1:05 na 10 km, což je super. Běžíme z kopce do kopce, měli jsme 2 občerstvovací stanice, jedna byla dokonce i s občerstvením- banány, děláme pauzu na zavázání bot... Honzo, promiň, já už musím běžet...... Taktika pomalejšího startu mi padla jak pr... na hrnec a mám tolik síly, že by byla škoda jí nevyužít. Makám, makám, běžím a i když se netvářím zrovna nejlépe, běží se mi krásně a tak předbíhám celé zbylé 4 kilometry, v cílové rovince zasprintuji a to už mě chytá Lenka, která má už medajli na krku. Honza je u nás už taky ... 

Tak zase šup do převlékárny a pak šup do fronty na špagety. A protože jsme uběhli spouuustu kilometrů neodoláme domácímu jablečnému štrůdlíku se svařákem. 

Bohužel auto jsme zase nevyhráli, ale vím, že jednou to prostě vyjde. Byl to parádní den a parádní závod!