"Tak mně napadlo, že bych si šel zaběhat... Když jsem doběhl na okraj obce, řekl jsem si, že bych mohl běžet na kraj města. Když jsem byl na kraji města, řekl jsem si, že bych mohl běžet na kraj kraje. Když jsem doběhl na kraj moře, otočil jsem se a běžel jsem dál..." Forrest Gump
pátek 9. září 2011
GIA SOU RE KOUMBARE
Jsme a jsme dvě. Táhneme za jeden provaz. I když každá máme ještě provaz svůj vlastní - jeden z nich je barevný, protože si společnou práci užíváme.
Taky táhneme za jeden provaz s ostatními kolegyněmi. Jedna bez druhé bychom kulhaly, jeden bez druhého bychom toho tolik nezvládli. Pomáháme si, držíme při sobě, motivujeme se a povzbuzujeme, a to nás činí jedinečnými. Dělíme se o společné radosti i starosti. Lecčíms (možná by se dalo říct i vším) jsme si prošly a ne vždy to byla procházka růžovým sadem. Pralo do nás slunce, bušil do nás déšť, vozily jsme se na výlety (až v Dánsku jsme byly!), potmě jsme se občas bály, brodily se močály...občas nemáme rozum :-).
Jsme mladé, ale máme už něco za sebou. Prošly jsme lán světa. Přesně víme, kdy jsme se narodily, bylo to 7. května 2011 kdy jsme se rozloučily s našimi prvními předchůdkyněmi, které odešly na věčné cesty (budiž jim jakýkoliv povrch lehký) a sami vyrazili poznávat svět. Občas nám chybí. Jsme mladé i staré, jsou nám 4 měsíce a 700 km. I když se nám někdy nedařilo, vzpouzely jsme se, záškodničily a občas nám nic nevonělo (ani my sami sobě), máme rády svůj život. Milujeme volnost, vítr v tkaničkách i chrupkání v pytlíku v batohu. Abychom mohly podávat špičkové výkony, víme že je důležité odpočívat a regenerovat.
Máme rády své kolegy/kolegyně, společné ťapkání po cestách, radost z běhu, ze společné práce, toho že se můžeme společně podělit o naše vítězství i škobrtnutí a vždycky jsme podrbáni za tkaničkama, že příště to bude lepší... Společně si vše užíváme, a to jak na cestě tak i u višňového Bernarda/polotmavého Birrela. Máme krásný život a jsme za to moc rády. A není to jen naše zásluha. Je to zásluha všech našich kolegů a kolegyň, které nás obohacují! Velké díky jim za to a i když víme, že se blíží náš čas, kdy se půjdeme podívat jak vypadají ony věčné cesty, nahradí nás zase další kolegyně, které budou z jedné strany trochu "jelítka" a trochu nebudou mít rozum, rozhodně víme, že si budou hodně užívat všechny další km s vámi. Každý čtvrtek (nejen) strávený s vámi je svátkem! Díky vám za společnou cestu a společné km :-)! Ať už je čtvrtek, ať už je čtvrtek, ať už je zase čtvrtek :-)))
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat