Strnutí, útěk nebo boj. Tři základní sebezáchovné pudy jako reakce na stresové situace. Nejvíc běháme, když jde do tuhého. Ve Spojených státech byly vysledovány tři velké vlny, kdy se lidé masově pustili do běhání, a všechny byly reakcemi na tehdejší národní krize:
První boom přinesla Velká hospodářská krize v roce 1929, druhý přišel na začátku 70. let, kdy se země vzpamatovávala hned z několika šoků. Třetí po září 2011, kdy se běhání stalo v Americe nejrychleji rostoucím outdoorovým sportem.
Možná i v souvislosti s celosvětovou ekonomickou situací zažíváme v posledních letech další vlnu, což je vidět i v našich parcích. Běhání se pro spoustu lidí stalo nejpřirozenější volbou pro sportovní vyžití a mentální očistu.

Víc nohou = míň námahy a víc radosti

I přesto, že mám celý život blízko ke sportu, běhání jsem odkládal až do své dospělosti. Netušil jsem, co všechno se za tak jednoduchou aktivitou skrývá. Být v tom úplně sám, možná bych to brzy vzdal, ale naštěstí se ve správný čas v nedalekém parku objevila červená dodávka s partou pohodových trenérů.
Zašel jsem celý natěšený na první skupinový trénink, sraz před červenou dodávkou před hlavní branou pražského Výstaviště. Také jsem si jako každý nově příchozí nebyl jistý, jestli jsem tu správně a jestli tu hodinu vůbec přežiju. Jsem tu přece poprvé!
Z prvního běžeckého tréninku jsem si také odnesl duševní refresh, který delší souvislý běh přináší. Pro mě jeden z hlavních důvodů, proč se mi vyplatí pravidelně běhat.