Proč jsem prostě nemohla nic vyhrát v tombole :-) od Kačenky

Ahoj všichni VRCaři a specielně spoluběžci ze závodu Silva Nortica Run!

Závod byl velmi krásný a po všech stránkách vydařený, nicméně chci psát o něčem jiném. Tak, jak Blaník pochopila význam slov "povinně volitelné", já jsem pochopila, proč jsem prostě nemohla nic vyhrát v tombole na závodě. Moje výhra totiž na sebe počkala až dva dny po závodě :-). Naskytla se mi naprosto nečekaná možnost jít se proběhnout se dvěma běžci - účastníky ze Silva Norticy 103km ultramaratonu! A to se přece nedá odmítnout! Počáteční nadšení vystřídala obava, jestli jim budu stačit, ale nakonec vše dobře dopadlo. Vyběhli jsme v sestavě Pantelis Kampaxis, slavný běžec z Kréty a bronzový medailista ze Silvy Norticy (!), Ondřej Prokop, neméně slavný vytrvalec z naší vlasti a na Silvě Nortice třetí ve své věkové kategorii (!), a moje maličkost. Bylo čerstvě po dešti a trasa vedla ze Štěpánské ulice, přes Výtoň na vltavské nábřeží směr Barrandovský most, dále do Krče a přes okraj Kunratického lesa na Spořilov. Celkem 13km, o kterých ani nevím, jak uběhly, protože jsem celou cestu povídali a běželo to tak nějak samo. Dostalo se mi mnoho cenných rad ohledně běhání a také mojí libůstce - klasického řeckého maratonu. Po skvělém výběhu jsme se šli najíst do hospůdky, kde se připojila Pavlína a Vojta, organizátoři Silvy Norticy (!) Tak už je vám jasné, že jsem prostě šťastný člověk, i přesto, že jsem nic nevyhrála v tombole? :-)

Ahoj a přeji všem pohodové sbírání dalších kilometrů! Katka

Vítáme Romana mezi maratonci a gratulujeme :-)!

Královskou disciplínu běželi poprvé, září spokojeností
více na webu www.behej.com

Uběhli poprvé maraton. Užili si to i přesto, že zakusili pověstnou krizi. Projektovou manažerku Lucku maraton utvrdil v tom, že trať dlouhá 42 195 metrů vyžaduje respekt. Policista Roman začal běhat teprve loni na podzim a na závod se nijak speciálně nepřipravoval. Přesto doběhl v pohodě a s úsměvem. Petr, rovněž projektový manažer, se dokonce hned napoprvé blýskl časem 3:26!

Půlmaraton v Mozartově městě by Kačenka

Ahoj spoluběžci! Mám za sebou půlmaraton v Salzburgu a hned na úvod musím říct, že to byla velmi vydařená akce. Na závod přijeli také rodiče, ségra a Michal, takže i podpora byla velká.

Od rána svítilo sluníčko, což slibovalo pěkný běžecký zážitek. Závod odstartoval v 9 hodin a vybíhali společně závodníci jak půlmaratonu, tak i maratonu. Trať vedla ven z města, podél řeky Salzach a potom směrem na zámek Hellbrunn (cca 5km). Běželo se alejí a krásnou přírodou. Všechno okolo bylo krásně zelené, v dálce se rýsovaly ještě zčásti zasněžené hory, obloha azuro a sem tam nějaký mráček. Prostě balzám na oči i duši. Okolí vonělo, pravda, někdy spíše "zemědělsky" a člověk si už jen představoval krávy Milka. Hellbrunem se probíhalo po červeném koberci, což navozovalo atmosféru jako někde na filmovém festivalu. Přibližně do 15km cesta vedla dále lesíkem, mezi poli, kolem jezera Leopoldskron a skrz předměstí Salzburgu (mít tam domek by bylo fajn J).  Závěrečných 5km už vedlo ve městě, nicméně také příjemným prostředím. Probíhalo se kolem Mirabell Schloss na náměstí Platzl a pak už přes most do závěrečného finiše ve starém městě. Zbývaly mi síly a tak jsem to do cíle napálila a bránou jsem probíhala, když časomíra ukazovala 2:01. Magickou hranici  dvou hodin jsem přesto prolomila s čistým časem 1:58:30! Mezi ženami jsem skončila na 202. místě z 568 a ve své věkové kategorii na 40. místě z 96.

Zdá se Vám to všechno moc idylické? Ono v podstatě bylo asi tak do 16km. Tam někde mi zahrčelo ve střevech a já očima začala hledat, kam by se dalo v ulicích "ukrýt". Úkol to byl nesnadný a tak nejlépe bylo vydržet běžet až do cíle. Nevím, jak to řeší jiní bežci... A také i přes pěkné počasí jsem si přivezla nachlazení. Za to si můžu sama, protože jsem si na záda na občerstvovačce vylila půl kelímku vody a ledové tričko se na mě nalepilo...

A na závěr ty, kdo vědí o mé netradiční sázce, moc ráda ujišťuji, že jsem ségře zařídila, že se může vdávat a já stále zůstávám single J

Tak ahoj v Salzburgu příští rok!

Běháme pořád, každý čtvrtek :-)

Cestou, necestou, počasím nepočasím...VRC běhá pořád. Každý čtvrtek v 18:25 vybíháme z Braníka a potkáte nás na cyklostezce ve směru na Zbraslav a zpět. Běháme 5 km trať tam a zpět - celkem tedy 10 km. A teď před PIM půlmaratonem si občas dáme do nosu a trochu si přidáme :-). Závěr tréninku patří nápojům, polívce či něčemu dobrému v místní restauraci. Běhat s VRCem je fajn :-)!

Přijďte se s námi proběhnout :-)!

Bez ohledu na počasí

Minulý týden proběhl trénink ve vánici. Tento týden na bruslařské dráze, kde světě div se bylo bezpečnější běžet než jít. Minulý týden byl boršč, tento týden držková. Minulý týden to bylo super a tento týden...no přece taky super!

Navíc jsme si naložili ještě sobotně-dopolení poběháníčko s Nike na Chodově. VRC válí!

Zasněženou stezkou

 Kruté mrazy VRCu nepřály, někteří podlehli kouzlu útulného teplého domova s ledničkou a gaučem.

"Kouč" se také válel, a tak docházka byla všelijaká. Ale pokud vše dobře půjde a koleno bude mít alespoň za mák rozumu, žádné výmluvy už mu nepomohou :-).

A stejně tak ani vám :-)))! Protože nádherná zasněžená cyklostezka na Zbraslav, křupající sníh pod nohama, vynikající společnost, zábava i po tréninku polévka ve které stojí lžíce...tomu nelze odolat :-).

Těším se na vás příští týden!



PS: Jo a víte při kolika stupních mrzne nafta a při kolika běžec... :-)?

Čtvrtek pohledem Romana

Je čtvrtek dopoledne a na facebooku se objeví vzkaz od WRC :"Dnes je čtvrtek a tím pádem naše "pravidelná dávka emocí" v 18:25 na parkovišti před areálem Hamr sportu Braník :-)))! Nezmeškejte a buďte součástí přímého přenosu! Běhu zdar a VRCu zvláště :-))) Účast potvrzuji já a Honza, Veronika se omlouvá, že prý má nějaké učení, což by ovšem mohl tvrdit každý:)  Z Nike lokalit jsme letos nějak vymizeli, tak netuším, jestli dorazí ještě někdo. 

Já jako vždy vyrážím na poslední chvíli a cestou mně samozřejmě padá červená na každém semaforu. Na Hamr přijíždím v 18:32 a nikde nikdo. Naštěstí parkoviště hlídá hlídač a tak se ho ptám, jestli náhodou neviděl běžce v zelené bundě. No jasně, povídá, právě jeden vyběhl. Bezva, proklínám tu přesnost a říkám si, že až, teda jestli, Honzu doženu, vezmu si na něj číslo a zavedeme zpátky akademickou pětiminutovku. Rozbíhám se pěkně zostra, ale za chvíli mě začne píchat, tak zase uberu. Koneckonců se stejně potkáme, až se bude vracet. 

No nic, 5km uteklo jak nic a konečně vidím pod mostem vydýchávat se postavu v zelené bundě s čelovkou na hlavě. Jenže, když doběhnu blíž, koukám že to není Honza, ale Pavel.  Nazdar, povídám mu, v kolik si vybíhal? Přesně v půl, takže jsme se minuli o dvě minuty. Tak příště na sebe těch 5 minut počkáme. Abych nezapoměl, Pavel si přes svátky pořídil reflexní zelenou bundu :) Vyrazíme zpátky a kousek od mostu potkáváme...Honzu! Honza vyrazil v 18:35h. Povídá, že když byl na parkovišti, odchytl ho hlídač, jestli nehledá nějakého běžce a on že jo. Tak taky vyrazil za mnou a taky mě nedoběhl, jako já nedoběhl Pavla. Asi máme úplně stejný tempo:) No a aby jsme byli kompletní, za chvíli proti nám běží Marcel. Běžte dál, já to otočím u mostu a doženu vás. No, nějak nás nedohnal a to jsme fakt neběželi zas tak rychle. Ale zase to nebylo tak daleko od biografu, kde se odpojuje, tak neměl moc času. No a už jsme na Hamru, vypneme měřáky, navzájem si porovnáme výsledky a už máme namíříno do restaurace. Na Honzu tam čeká Kačka, na Pavla špagety a na mě birell. Prostě pohoda. Takže příští čtvrtek opět, ale vybíháme v 18:35h!!! Nebo tak nějak:)