"Tak mně napadlo, že bych si šel zaběhat... Když jsem doběhl na okraj obce, řekl jsem si, že bych mohl běžet na kraj města. Když jsem byl na kraji města, řekl jsem si, že bych mohl běžet na kraj kraje. Když jsem doběhl na kraj moře, otočil jsem se a běžel jsem dál..." Forrest Gump
Čtvrteční společný výběh Výtoň - Braník... Od rána avizovány deště a hlavně bouřky. Počasí si s námi hrálo - chvíli pršelo, chvíli nadějně svítilo slunce. Postupně chodily zprávy a rušení účastí. Přesto jsme se domluvili - jestli bude jen pršet a nebudou lítat trakaře, poběžíme :-)! A udělali jsme dobře.
Na Výtoni pod železničním mostem jsme se sešly čtyři statečné ženy. Poprchávalo, ale žádný velký déšť to nebyl. Malé kapky se radovaly na hladině Vltavy a my se radovaly taky - že jsme se sešly a můžeme vyběhnout. Vzduch byl krásně čistý a jarně voněl, celou dobu jsme si povídaly, proběhly jsme pod Barrandovským mostem - jaktože už jsme tady? - u Hamru obdivovaly dračí lodě, sem tam jsme potkaly další běžce nebo cyklisty, ale jinak jsme měli krásnou prázdnou cestu jen pro sebe. Oběhly jsme první golfové hřiště a stočily to zpět na Výtoň. Sešly jsme se v silnější sestavě, tak jsme běžely a běžely a běžely a bylo nám krásně. Rozloučily jsme se u Podolské vodárny a obdržely Nike placičky jako medaile za statečnost a tím končil náš druhý společný výběh.
Ještě ale musím dodat: Vždycky jsem si myslela, že běhání v dešti je jen o nachlazení a stojí to za nic. Ale není to pravda. Když je běžec dobře vybaven, může to být úžasný zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat