Ráno bylo hooooodně zima, bílá jinovatka ležela na polozmrzlé zemi a hustá mlha se zvedala z něčeho, o čem se dalo soudit, že je rybník. Žádný déšť. Co víc si běžec Velké Kunratické může přát J Přihlásila jsem se na startu, dostala startovní číslo a spolu s jednou běžkyní, Irenou, se kterou jsem se seznámila den předem na výběhu v Riegrových sadech, jsme se rozklusaly a daly si běžeckou abecedu. Startovalo se po dvojicích, vždy po deseti sekundách. Na trať mě přišel podpořit běžec Petr, občasný člen naší skupinky VRC a hlavně výborný povzbuzovatel. A tímto mu chci samozřejmě moc poděkovat.
Přesně na sekundu bylo odstartováno a hned za startem už čekalo trochu rozšlapaného bláta a popadané listí. Hned jsem věděla, že to bude fakt zážitek J Pak hned potok. Nemělo smysl něco kombinovat, muselo se tam prostě šlápnout jednou nohou, druhou nohou a pak hned ven do mírnějšího kopečka. Ten ale záhy přerostl v kopec "strmilák". Když jsem viděla pod sebou uježděnou hlínu, napadlo mě, že jak to člověku podklouzne, tak se kutálí dolů. To se ale naštěstí nestalo. Kopec jsem dala, akorát si myslím, že ke konci už to nebyl běh, ale cosi na hranici chůze. Ale ruce jsem nepoužila, takže škrábání se naprosto jednoznačně vylučuje! Po kopci šlo o to, se co nejsnáze rozeběhnout a dát celkem rovinku asi 500 metrů. Běžela jsem, ale cítila jsem, že je mi zima a také při dýchání byl vzduch dost studený. Pak čekal seběh s řadou skoků přes kořeny stromů, kde jsem se musela i pousmát, protože jsem si připadala jako kamzík. Podél trati se ozývalo povzbuzování "do potoka a do cíle" a já jsem tak učinila. Druhý potok už v postatě člověk nevnímá a pádí blátíčkem do cíle. Na cílové rovince jsem to napálila, ale přihnalo se zezadu něco asi 150cm vysokého, co předběhlo nejen mě, ale i běžkyni přede mnou... no jo, 78. ročník se někde projevit musí J Ve své věkové kategorii jsem těsně ustála lepší první půlku - mám 37. místo ze 77.
Byl to super zážitek a už se těším na příští rok a zároveň vím, k čemu je dobré trénovat kopečky J
Kopečky mě také překvapili. Ten první popisovaný byl v podstatě oddychový a dal se vyběhnout. U druhého už byl výběr zda po čtyřech nebo se přidržovat lana. No a třetí největší mě dodělal. Poprvé na závodech se mi stalo, že jsem jen tak tak neotočil žaludek, no trochu se otočil :-). Nevím zda se dá to lezení po čtyřech do kopce natrénovat :-), ten první kopec co je společný pro 3100m a 1330m trať snad jo :-). Jak mi pak řekl jeden atlet, ty kopce nejsou důležité, důležitý je pak sprint mezi nima :-)....pěkné ale já měl co dělat se před závěrečným "sprintem" udržet na nohou :-).
OdpovědětVymazat:-))) Velká kunratická...je opravdu něco velkého a velkolepého! A jak jsi dopadl Davide :-)?
OdpovědětVymazatNic moc 20:17.6. Ten poslední kopec mě fakt dodělal a pak jsem nebyl schopnej jít pod pace 5:30. Alespoň se budu moct příště zlepšit :-)
OdpovědětVymazat