Podzimní kros Prokopákem by Blanka

Podzimní kros Prokopákem - aneb příště si Zdendo sebou vezmeme buzolu  Když slyším slovo tým, tak se mi vybaví hned několi věcí - jedna z prvních je, že to je více jak 1 osoba a proto když jsem viděla na fejsbuku informaci od Zdeňka, že poběží Podzimní kros Prokopákem, rozhodla jsem se, že ho v tom nenechám samotného. Navíc jsem nemohla z důvodu nemoci běžet závod v Drážďanech, což mě moc mrzelo, takže jsem si tak trochu chtěla zpravit chuť. Strašně jsem podcenila přípravu - šla jsem spát v jednu hodinu ráno, doma došly zásoby snídaní a tak ráno vyrážející se suchou hoskou v ruce, avšak o to víc těšící jsem na cestě do Prokopského údolí. Sluníčko svítí, venku je 8 stupňů a to je paráda. Zaplatila jsem startovné ve výši 30 kč a dostala jsem statrovní číslo 43. Zdeněk profesionálně doběhl ke startu asi 10 minut předem, čímž si vysloužil číslo 87. Trať byla super, bahno, bláto, listí, kameny a kopce - co víc si přát  Zdeněk běží báječně, stále ho mám před sebou a né a né ho dohnat  ani hudba mi nepomáhá, mám v hlavě spoustu myšlenek, naštěstí ani jedna se netýká oblíbeného běhacího tématu - proč tu vlastně jsem  Přeci běžím, takže budu bojovat až do konce! Ááááá je tu moment, kdy předbíhám Zdeňka, protože dle mého Nike+ náramku se už blížíme k cíli a já chci zabojovat o každou sekundu  Běžím za paní v červeném tílku, za mnou Zdeněk a ještě celkem 2 nešťastníci. A jsem opět u slova tým, prostě týmově jsme zabloudili a běžíme opět z kopce, který jsme přeci už jednou seběhli a to je divný, ale přesvědčit o nesmyslném seběhnutí se musíme až dole u mostíku. Tak šup šup a zase nahoru, najít správnou cestu, máme přeci v cíli baťohy  Jako tým i dobíháme, já si neodpustím svůj sprintík a s jazykem na rameni jsem šťastná jak blecha, že jsme se neztratili úplně. Trať jsme si prodloužili o 2 km, ale úsměv na tváři nám zůstal, jen příště, příště si Zdendo vezmeme buzolu...

Čtvrteční poběháníčko :-)

V počtu 11 runnerů jsme se potkali na Výtoni, vyblejskli světlušky a vyrazili na naši pravidelnou čtvrteční pouť. Povídali jsme o Drážďanech, Zdeňkovým víkendovým pulčáku (skvěle Zdeňku!!!), práci, dnešních prázdninách (jak u koho) a tak vůbec.

Na příští týden jsem naplánovala malou po-běžeckou schůzku v biografu s tím, ať si každý promyslí termín, místo, způsob realizace vánočního večírku (z termínů jsem zatím vybrala: 15.12 (čtvrtek po běhu), 19.12 (pondělí bez běhu), 21.12 (středa bez/s během), 22.12. (čtvrtek s/bez běhu). Varianty s/bez běhu je možné nakombinovat, můžeme zvolit jinou lokalitu apod. Rozmyslete také s/bez dárků (s dárky - varianty - každý koupí jeden dárek a pak si je budeme losovat/každý si vylosuje jednoho běžce a pro toho vybere nějaký vlastní dáreček přičemž třeba stanovíme limit 50-100 Kč...jiné varianty). Promyslíme také závody do konce roku, jestli už máte nějaké tipy, mrkneme se na závody na příští rok (vše se bude samozřejmě doplňovat, jde pouze o orientační tipy co by se vám líbilo a jaké máte první běžecké cíle na příští rok - samozřejmě v průběhu roku či kdykoliv se vše může měnit)! Jestli třeba po posledním běhu v měsíci neudělat "narozeninovou" hospůdku a vybrat pro oslavence z daného měsíce nějaký malý dáreček... Domluvíme jakou variantu zvolit pro dárek Sportbandu a trička (zájemci: Kačenka, Barunka, Lucka... - losování, soutěž...). A také se pobavíme o návrhu Ctibora, jestli dát našemu běhání nějakou oficiální strukturu :-). Zamyslete, promyslete, běhejte, odpočívejte a těším se na vás příští týden :-). 

VRC - PRC - HOWGH

VRC válí v Drážďanech

Drážďany... Drážďany... Drážďany...postupně budou přibývat příspěvky snad od všech účastníků :-)))

Drážďany...by Kačenka

Z mého osobního pohledu se závod v Drážďanech vydařil. Běželo se mi skvěle celou cestu a výsledný čas mám 00:58:29 (real time) a 1:02:09 (čas na bráně). Trvalo mi skoro 4 minuty se dostat ze startu k startovní bráně. Běžela jsem sama, kde byli ostatní jsem nevěděla - nějak jsme se ztratili při řazení na startu. Honza mě pak dohnal u občerstvovačky, ale pak už jsem ho neviděla. Dobré je, že jsem nebyla ani moc zadýchaná a cítila jsem, že můžu běžet i na víc. Ale protože jsem to nechtěla nějak bláznivě přetavit a pak třeba nedoběhnout, tak jsem běžela na to, aby se mi dobře dýchalo a já se dobře cítila a věděla, že to do cíle v pohodě dám. Ani na hodinky jsem se nepodívala za celou dobu běhu!

Toto byl úplně jiný pocit než na Nike Run nebo PIM. Obava, jestli těch 10km zaběhnu nebo ne, v Drážďanech nebyla a já ji vlastně ani nechtěla, natož aby mi chyběla! :-) V mysli jsem se povzbuzovala a říkala si, jak je život běžce krásný. Krásně jsem si užila i atmosféru běhu. Také jsem okukovala běžce okolo a nápisy na jejich tričkách, místa, kterými jsme probíhali a barvy přírody kolem, okolostojící lidi, bubeníky a německou dechovku podél trati.

Jsem se svým výkonem moc spokojená. Oproti Nike Run mám zlepšení o 10 minut a ve srovnání s PIMem je to přesně dvojnásobek času na 5km. A také začínám zimní sezónu s motivací v běhu pokračovat a na jaře zkusit půlmaraton :-) Setkání s Golden PIM Queen Věrkou také dobře motivuje :-) Už se v hlavě začínají rojit dokonce nějaké předběžné běžecké plány (Praha, Vídeň, Salzburg, Kypr). A jako lahůdku na závěr mám i spoustu pěkných fotek, o které se s vámi podělím.

Drážďany...by Honza (čtení na pokračování)

<SLIBNY_ZACATEK>
Víte která noc před závodem je ta nejdůležitější? Kdoví proč, není to ta bezprostředně předcházející, ale až ta druhá. Takže pokud běžíte v neděli, je kruciální vyspat se do růžova už v noci na sobotu. Tu sobotu, kterou jsem vstal levou nohou. Tu sobotu, kdy jsem měl v hlavě střepy, rýmičku, bolavej krčíček. Tu sobotu, kdy to poslední, co jsem si dovedl představit bylo víření po drážďanských prospektech. Nakonec bylo ale všechno jinak...
</SLIBNY_ZACATEK>

Je už celkem jedno, proč jsem v pátek šel spát až v sobotu a také není důležité, že jsem si ráno ještě přivstal. Neptejte se mě proč - jsem prostě ranní ptáče, je to takové moje prokletí...
Zkrátka sobotní ráno sucks a když nemám do čeho dloubnout, beru do ruky nové číslo Běhej. Jsou tam krásní lidé, krásné hadry a krásné počasí. A propos počasí... k tomu se ještě vrátím. Prostě vše kolem je krásné, kromě mne, pochopitelně. Ty páteční večery by se měly proplácet. Ehm... Poklimbávám nad tabulkami závodů, přehlídkou nedostupných kecek a těly sporťaček, vůči kterým jsem v tomto stavu skutečně imunní.

Znáte ten pocit, kdy se ve zdánlivém poklidu nehne ani lísteček a světlo i čas tečou pomalu jako med, ale vy VÍTE, že se právě něco stalo? Něco klíčového, zásadního, něco, co má změnit běh věcí příštích... Hlava mi vybouchla ve chvíli, kdy jsem si přečetl, která noc před závodem je ta nejdůležitější! Abyste tomu rozuměli - drážďanská desítka ve mně udržuje těžko popsatelnou tenzi. Nevím proč, vyzkoušené to mám mnohokrát, jen na mě něco v týdnu lezlo a nebyl jsem úplně fit. Asi jsem se bál, že si to neužiju. Počasí se netvářilo, mhla, že by se dala krájet, jedinou útěchou bylo, že u severních sousedů byla předpověď tuzexová, čili luxusní. Ale věřte rosničkářům.
S povzdechem jsem odhodil Běhej a usilovně přemýšlel, kdy to dospím, když na neděli je plánován sraz na 6:30 v Praze a musím se tam nějak dostat. Není problém, přivstaneme si, však to už umíme... V průběhu soboty jsem pobalil uzlíček na cestu, zkontroloval baterky v budících a vymazal paměť ve sporttesteru. Nic se nesmí nechat náhodě. Dobrou noc.
Neděle 5 hodin ráno, samozřejmě tma jako... v noci. Rozespale vařím ovesnou kaši, trošku na teď, něco do auta, snídaně šampionů. Blahořečím Blanku, která ač sama nemocná (z Vokolo Príglu si přivezla zápal plic) trvala na tom, že nás do Drážďan aspoň odveze, když už nepoběží. Díky, Blani! Beru sbalené uzlíčky a na minutu přesně vrzla vrátka a já nasedám do vozítka a startuji směr Opatov. Shit! Zamrzlo. Ale řádně! Auto je úplně ve skle! Po dvaceti minutách zběsilé kámasutry s předním sklem a bočními zrcátky se mi daří vykouzlit v ledové krustě tankistické průzory a pomalu jedu. Nic není ztraceno, utěšuji se, na dálnici je to kousek... Na dálnici je hovno vidět. Mlha jako kdyby Rákosníček dostal dotace a neměl odbyt. Hmmm. Zkrátím to, namísto 20timinutové rezervy jsem dorazil naprosto přesně, přivítal se s Blankou a Ctiborem (naše posádka pro cestu tam) a ostatními (Pavel, Lucka, Marcel a ...) a rozhodl se, že zkusím dospat. Musím. Potřebuji to. Čeká mě výkon a já podcenil přípravu! To se může vymstít.
pokračování příště...


Drážďany by  Lenka
report na brisindel blogu :-)

Čtvrteční poběháníčko

Čtvrteční poběháníčko se neslo v duchu před Drážďanských příprav. Než jsme vše domluvili, předali si veškeré info, zase jsme vybíhali potmě :-). A navíc s návštěvou Evžena se Sárou a podívat se za námi přišla také Veronika. Více info později :-)

Vokolo Priglu 2011 by Blanka

UDRŽUJ POŘÁDEK odpadky patří do koše
BUĎTE OHLEDUPLNÍ k sobě i k ostatním
NENIČTE NIC co roste ani vybavení

Je sobota ráno a to přesně 6:00 a já vstávám na svůj další letošní závod. Má být dlouhý 14,1 km.
Venku je tma, dělám test na zahrádce - sakra, do nosu mě štípe zima a prší :-(
Ani trochu se mi nechce ještě vylézt z vyhřáté postele a tak posouvám budíček o 10 minut, přepočítávám minuty, které potřebuji na vychystání :-) Holt snídani si sním v autě cestou no...
Vyzvedávám Leninku u autobusové zastávky, Honzu v Ospalý díře a frčíme směr Brno.
Ve znamení ,,nevhodných,, podmínek pokračuje i cesta směrem do Brna.

Prší, prší a je čím dál tím větší zima. Teplota spadla z 8,5 stupně na 4 a kapky deště jsou větší a větší.
No nic, je čas na přestávku a kde jinde jak u strýčka Donalda, že :-) Je přeci nutné doplnit
energii před takovým závodem :-) Já si dávám čaj na zahřátí a ovocnou taštičku, odolávám hambáči.
A co měla Lenka a Honza? To vám neřeknu :-) Příště prostě musíte jet taky, aby jste věděli všechny detaily.
Jupí jupí, jsme v Brně, parkujeme zadarmo mezi paneláky :-) a už běžíme na start, vyzvedáváme si u hodného Lenky kámoše startovní sety a jdeme do ,,centrály,, Převléknutí, nabalení, s čepicí míříme do naší startovní kóje č. 6, která je tak daleko od startu. Sakra, proč? Leninka je nabalená od hlavy až k patě, mě je zima a tak využívám Honzovu mikinu, která mi tak nějak už zůstane celý závod :-) PRÁÁÁSK a je odstartováno, ale my stále stojíme na místě, čekáme, až se dav rozběhne... Po pár minutách běžíme opravdu komunikačním tempem a Lenka se trhá, poběží rychleji. Já a Honza běžíme spolu, užíváme si počasí, které se nakonec vyčasilo - svítí sluníčko, neprší, prostě paráda. Kilometry utíkají jeden za druhým, ani jsem se nestačila divit a byli jsem na první občerstvovací stanici, využili jsme příležitost a napili jsme se a dokonce jsme se nepobryndali. Taktizujeme a dáváme si před druhou stanicí gel, aby nám nedošla energie :-) A je to tady, mezičas 1:05 na 10 km, což je super. Běžíme z kopce do kopce, měli jsme 2 občerstvovací stanice, jedna byla dokonce i s občerstvením- banány, děláme pauzu na zavázání bot... Honzo, promiň, já už musím běžet...... Taktika pomalejšího startu mi padla jak pr... na hrnec a mám tolik síly, že by byla škoda jí nevyužít. Makám, makám, běžím a i když se netvářím zrovna nejlépe, běží se mi krásně a tak předbíhám celé zbylé 4 kilometry, v cílové rovince zasprintuji a to už mě chytá Lenka, která má už medajli na krku. Honza je u nás už taky ... 

Tak zase šup do převlékárny a pak šup do fronty na špagety. A protože jsme uběhli spouuustu kilometrů neodoláme domácímu jablečnému štrůdlíku se svařákem. 

Bohužel auto jsme zase nevyhráli, ale vím, že jednou to prostě vyjde. Byl to parádní den a parádní závod!

Hervis Plzeňský půlmaraton by Marcel

V sobotu 8. října se kromě závodu Vokolo príglu v Brně konal i 4. ročník Plzeňského půlmaratonu.

Vzhledem k tomu, že poslední dobou jsem podobné vzdálenosti běhal i 3 krát týdně, rozhodl jsem se zkusit si svůj první závod v půlmaratonu.

Původně chtěl se mnou běžet i Ctibor. Kvůli svému poraněnému kolenu ale musel účast na běhu zrušit. Do Plzně tak se mnou jel jako doprovod.

Po menším ranním zpoždění jsme zdárně stihli autobus ze Zličína a v jedenáct hodin vyrazili směr Plzeň.

Čtvrteční reportík

Čas srazu na Výtoni pod mostem se ustálil na 18:25 a zavítal mezi nás také kamarád z Dailymile - Jonny (děkujeme a těšíme se zase (někdy) příště). Vyrazili jsme ve složení Lenka, Ctibor, Zdeněk, Katka, Lucka, Vláďa, Táňa, Honza, Marcel, Jonny, Barunka, Ilona za chvíli doběhl Štěpík u Racka jsme se potkali s Markem a na Braníku se připojili ještě Adélka s Petrem (doufám, že jsem na nikoho nezapomněla jako posledně...).

K Rackovi ještě téměř za světla, dále už potmě. Zlaté čelovky... :-). Přesto bylo nádherně! V Braníku jsme nabrali Petra s Adélkou, za chvíli nás opustila partička co se vracela z5 na Výtoň a my pokračovali za běžeckou odměnou do Modřanského biografu. Už první zprávy od Petra naznačovali, že se něco děje - možná snad že je i biograf zavřený... a jelikož jsme tam byli za chvíli - jak Roman posledně prohlásil: "nenápadně totiž zrychlujeme" - potvrdilo se nám "zlé" tušení - všude tma, žádná cedule... nu což... jelikož už byla dost zima, kouřilo se z nás i od nás, bylo třeba  jasné rozhodnutí, které přišlo během chvíle. Žádné alternativní restaurační zařízení v okolí, dáme si trochu víc do nosu a vrátíme se na Braník do restaurace - mám z vás radost VRC běžci :-)))!

Celkem to vyšlo kolem 13 km, chladno už tedy bylo opravdu dost, světla nazbyt také nebylo, ale teplý čaj, limonáda a dortíčky na Hamru nás zahřály a potěšily. Honza nás následně rozvezl na lepší dopravní spoje či až domů (děkujeme), a tak jsme parádně strávili další čtvrteční večer! Díky moc všem za něj!

PS: Příští týden se poběží něco lehčího, ať jsme před Drážďany fit - do neděle vám pošlu info co a jak, kdy a kde, počítejte s tím, že od vás budu potřebovat potvrzení o registraci a vyberu/eme 30 Eur (záloha na čip, která se musí uhradit předem). Vše vám ale ještě napíšu :-)!!!

PS2: Fotky dneska nebudou, nechcete se fotit, tak co se dá dělat :-)))

Dárečky :-)

Přátelé,  kamarádi VRC,

mám pro vás několik dárečků ve stylu kdo dřív přijde/napíše si/řekne:

- VIP voucher na nákup obleční Icebreaker prostřednictvím eshopu - 20 % sleva do 30.11.2011
- 30 % slevu na nákup zboží značky Mizuno do 31.10.2011 v prodejnách Triexpert

a od našeho prvního klubového sponzora Davida  Bureše (kamarád titanový běžec z Brna) mám tričko Nike run Prague vel. XL s nápisem Born to run - Run to live a Nike Sportband. Ohledně těchto dárečků se domluvíme na tréninku :-))). Děkujeme Davidovi ;-)! A nezapomeňte, dneska zase běžíme ;-)!

Prigl a Plzeňský půlmaraton

Report pro nás připravuje Honza a Marcel :-) těšíme se :-)))

Běžím, běžíš, běžíme :-)

Za tmou hustou tak, že by se dala krájet je most na Výtoni, odkud opět vyběhla naše báječná partička vstříc  podolské stezce a Modřanskému biografu a že nás opět nebylo málo - David, Lenka, Zdeněk, Blanka, Katka, Lucka, Marcel, Marek, Roman, Tomáš, Petr, Honza, Vláďa a jedna slečna která se k nám připojí snad i příště a to jsem ještě nepočítala Adélku a Ctibora co dorazili do hospůdky a Barču s Táňou, co běželi externě v jiných lokalitách, ale jako by byli s námi :-))).
Tma jako v pytli a bez čelovky nevidíte... ani nejste vidět... ale parádní poběháníčko, opět parádní!!!
A jak Roman poznamenal... úplně zcela nenápadně se začíná projevovat tréninkový efekt.... začínáme zrychlovat...samozřejmě zcela nenápadně :-))). Dnes jsme byli již za hodinku v hospůdce včetně rozcvičení u Racka a pauzičky na Braníku. Dobře my!

V sobotu běžíme Lenka, Blanka, Honza Vokolo brněnského moře - www.vokolopriglu.cz a Marcel s doprovodem Ctibora běží svůj první půlmaraton v Plzni. Držíme palce a večer se všichni sejdem někde a nějakých koktejlech za 59 ,- aneb VRC párty :-)!

Další plánovaná akce (mimo tréninku) je 13. Morgenpost Dresden Marathon, přičemž účast:
Maraton: Lenka, Marcel
Půlmaraton: - Pavel
10 km: Lucka, Blanka, Katka, Honza, Ctibor

Pokud také zvažujete účast na Velké kunratické /doporučuji/, neváhejte s přihláškami ani chvíli :-)))

Report tour de Kostelec u Křížků aneb výlet do Ospalý díry by Blanka

Je sobota rádo 8:45 a už nabírám zpoždění.  Dnes máme naplánovaný velký výlet aneb Tour de Kostelec u Křížků. Nakládám Lucku a už vyrážíme směr Opatov, kde naložíme Ctibora, Lenku a Kačenku a jedeme směr Kostelec u Křížků, kde už na nás u kostela netrpělivě čeká Honza.

Čas utíká rychle a naše zpoždění se zvětšuje, nakonec narazíme na překážku, zákaz vjezdu ke kostelu , chápete to? My tam přeci máme sraz s Honzou... No museli jsme se sejít kousek dál, ale jsme už všichni a vyrážíme na naší tour de Kostelec u Křížků.

Rozebíháme se směr ŽIDOVSKÝ HŘIBOV, který si prohlídneme, rozcvičíme se a běžíme dál. I když byla slíbena trasa z kopce ( mnou  , změnili jsme plány a snažili jsme se běžet mimo silnici, po lesních cestách. Běželi jsme i kolem hrobky hraběte Ringhofera, fotili se u koní a pak zase běželi a běželi a běželi

Natrhali jsme si jablka a hrušky, probrali naše cesty životem a celý výlet jsme zakončili dobrým obědem.

Poběháníčko 20+ (24.9.2011) by Zdeněk

Když jsem s nadšením prohlásil, lehkovážně, že napíšu o sobotním výběhu 20+ (24. 9. 2011), neuvědomil jsem si jak to pro mne bude těžké. Abych to vysvětlil, moje mamka pochází z Modřan a tak jsem mnoho času o prázdninách a víkendech trávil právě tam. To, čím bylo pro Boženu Němcovou Ratibořické údolí, tím jsou pro mě Modřany a Točná. Váže se mi k tomu mnoho vzpomínek, jak jsme chodili do lesa na houby...až po epizodu, kdy jsme v zimě rozlámali sáňky... atd. A tak mi, jako nejstaršímu z naší skupinky dovolte, abych vám popřál, abyste si podobný poklad šťastných vzpomínek uchovali i vy pro chvíle, kdy je třeba budete potřebovat.

  Sešli jsme se na Roztylech u metra, už bylo chladno, mlha. Byli jsme oslabeni neúčastí Lenky, hlavní organizátorky výběhu. Romanovi se ale podařilo si do telefonu stáhnout plánek cesty, kterou Lenka podnikla v létě. S ovázaným kolenem přiběhl Ctibor, účastník letního výběhu - sláva. Kačka, se kterou máme podobné tempo (zatím). Lucka s kolem, cestou se o něj dělila s Ctiborem.

  Vyrazili jsme do kopce a já věděl, že pokud se zastavím, budu se rozbíhat jen stěží. Naštěstí vysvitlo slunko a začalo být teplo. Po cestě se přidávali sportovně založení psi. Kvůli majitelů však hned zase odpadali. Na slunné mýtině jsme se rozcvičili. Pozdravili známé běžce...(Pavla?) A pokračujeme. Obdivujeme krásné vily, jahodová pole, přírodu, odhadujeme kam patří vykukující paneláky. Romanův mobil dokazuje svou odolnost při pádu a Roman nás opět skvěle naviguje. Malé zastavení a focení Lucie využije ke krátké projížďce na koni. Letiště Točná a modely letadel. Kopec Šance s výhledy na Zbraslav, na Prahu, na Břežany, na Závist ze s Slunešní stráně.

   A konečně autobusová zastávka Nad Závistí. Autobus jel za pár minut a tak jsme se s  Kačkou nechali odvézt do Modřan k nádraží. Restaurace u kina měla zavřeno. Rozcvičili jsme se a u Alberta nakoupili banány, sušenky a Magnézii. Kačka spěchala na autobus dál. Já jsem se posadil na nábřeží a sušil propocené tričko. Za chvíli přiběhli ostatní, Ctibor a Lucka se hned vrhli na cvičební nářadí. Po chvíli pokračovali dál. Já už jen čekal na přívoz a tak jsme se rozloučili. I mi méně odvážní jsme uběhli oněch 20km, netroufám si napsat kolik uběhli ostatní...Užili jsme krásný den a jistě se těšíme na opakování a doufáme i s Lenkou a dalšími.